vanovaso: ano, je to těžké a málokdo se k tomu umí postavit... jednodušší je, odvrátit pohled jiným směrem.. díky

Zamila: je těžké, bojovat s vlastní hlavou, když si zamane.. ;) naštěstí světýlko občas zasvítí i úplně zoufalému..

Yana: ta báseň je přesně to, jak to cítím já.. myslím, že pravdivá.. otevřená.. je škoda, že ji nemáš mezi svými básněmi.. velká..

Děkuji za komentář.. vnímáme to velmi podobně..

Hm, já ti odpovím básničkou, kdysi jsem ji napsala a nikde neuveřejnila, úplně se mi nelíbí, ale vyjadřuje co si o tématu myslím

Tys ho znal?
Ne, není možné
byl to jen záchvěv
poznání

Ty žiješ, proto
neposoudíš
co zoufalství
k činu dohání

Ačkoli první zemře duše
chudák vlastně už mrtvý byl
když naposledy nadechl se
a vášnivě život políbil.

Vlastně znám pár lidí kteří sebevraždu dokonali, někdy stačilo více vnímavosti okolí, ale někdy cesta dál opravdu nebyla a kdyby tak těžká, přetěžká, vždy to byli lidé nemocní a to nejen psychiatricky, ve dvou případech to byla rakovina

puero: nene, já jsem z azbestu. Případně z předpjatýho betonu nebo tak něco.

To je krásný ... Hlavně ten závěr ... Paráda :-) Skvěle zní Tvoje originální směs slovní zásoby ;-) :-)

Jak já tohle znám... Podle mě to rozhodně srabi nejsou, chce to kus odvahy, jak jsi napsala... V životě nastávají chvíle, kdy je člověk tak sám, že by to nejradši zabalil. Ale když si myslí, že to nejlepší už prožil a už už stojí někde na pomyslném mostě, světlo v tunelu přijde v tu správnou chvíli ;-) I kdyby mělo svítit jen na chvíli... Musí nás někdo už naučit radovat se z maličkostí.

Sám jsi tak trochu z cukru, což?

líbí

Je krásná. Nahrávku si pustím, až přijdu domů :-) Ale i bez ní, cítím tu atmosféru. A miluju slunečnice.

Ve všem s tebou souhlasím, jsou to nešťastní lidé, ať už svojí situací zdravotní, rodinonu nebo jak říkáš depresí, která nejde ovlivnit, a nebo třeba vše dohromady, ale já si myslím, že bychom se je naopak měli snažit pochopit,abychom jim třeba mohli pomoci nebo se o to aspoň snažit, výčitky , že jsem udělala málo, jsou horší... vím, o čem mluvím... řekla bych : nenechme je v tom samotné, pomozme jim, i když je to někdy tak neskutečně těžké...

Midem: o těch není řeč, opravdu jsou takoví , co nechtějí, i když jim nic neschází ... není to o tobě, neboj...

Myslím, že je to dobré, krátké a jasně vyjádřené, jenom ve třetím řádku nemá být místo "nemoc" spíš "nemocT"?

Velmi povedená.. nemám k ní, co víc "chytrého" říct.. ;) líbí

štiler: moc hezký, dík :-)

Moc se mi líbí, přivedla mě k zamyšlení.. jen ta sloka pod obrázkem mě ruší, vypustila bych ji..

DDD: A já myslela, že jsem nepřehlédnutelná :-D ;-) No, jo, když nepomáhá psaní, ke ztišení klavír pomůže spolehlivě ... :-)

Také jsi mě tou básní oslovila........:-)

viz taron: joo vyrostl jsi nám zřejmě v obou směrech:-)opravdu hezké

Vážně hezká. Mnoho ptavdy. A třeba ten někdo opravdu zrovna teď nemá co dát? Vím, mlčím. Vztah přece není o materiálních hodnotách. Třeba je to pták bez budky, jenž pomaloučku si ji staví, vystýlá. Aby kam se skovat mohli, zahřát, az budou oba? :-) 1*