S tím kolísavým závěrem jsi to trefila, vnímám to podobně.
Jinak myslím, že kolena budou v pořádku :)

DDD: Víš, že jsi hrozný lhář? Zaposlouchala jsem se do všech těch tónů...A byla to prostě krása, která rozhodně za to stála :-)!!

Ještě doplním k tomu , co napsala Orionka, malou radu: přečti si tu svoji básničku několikrát nahlas tak jakoby po slabikách. Uvidíš , že tě samotnou napadne, co by se na tom rytmu a rýmu dalo vylepšit. :)

Až na kolísavý závěr - pěkná :-) Taky jsem si dřív pohrávala s akrostichy, takže vím, že je to občas i fuška. Ale tohle je originální a nepříliš nuceně roubované, takže líbí :-) Normálně Tě ještě na starý kolena začnu číst :-D

Zamila: Myslím, že stejně jako ty chválím básně, ne jejich autory a stejně tak mám sám v sobě na "vyspělé autory" přísnější metr než na ty patnáctileté, tápající...

Mně, i přes mírnou kritiku jiných, přijde úžasná.. ;)

Ty mě ale umíš vtáhnout.. Líbí se mi už kvůli milovanému sněhu.. ale hlavně.. úžasně jsi opsal třeba pohled do očí.. to mě dostalo :)

Jiří Turner: Pravda.. byla to spíše taková rychlovka abych pravdu řekl.. :)

Souhlasím se Zamilou, je to zajímavý pokus. Jak sám píšeš, chce si to trochu vyhrát. S rytmikou a rýmem, dodal bych.
Myslím, že i tebe trochu zatahá za uši: už nemá pro co bojovat/nezbývá mu, než se schovat.

Jiří Turner: No, ona ta báseň z dálky vypadá jako ten zdejší (tak často praktikovaný) jev experimentálního proudu vědomí :-D Ale když se člověk začte, zjistí, že rýmy i myšlenka jsou originální :-) A neděkuj. Sice si tu chválu vzhledem k Tvým komentářům u mých básní moc nezaloužíš, ale co :-D ;-)

Zamila: Děkuji

Zamila: Děkuji za komentář, Zamilo, musel si chudák Faethon na něho docela počkat. Myslel jsem, že jsem zcela minul vkus "svých čtenářů". Teď vidím, že ne úplně všech. :)

To je ale pěkný ... :-)

M.M&H: Teď jsem se koukla na věk a beru všechno zpět :-D Né, ironie :-) Na ty léta je to ale pěkný kus poezie :-)

Zamila: Děkuji, příště si s tím víc pohraju :)

To je pěkný, tohleto :-) Stylisticky i tematicky skvělý :-)

Hezké téma, pěkný jazyk, možná by to chtělo víc starosvětské mluvy ;-) a trochu vybrousit a bude to ještě hezčí báseň než je teď :-) PS: Něco v Tobě je :-)

Leslie: Milá Leslie, rád ti odpovím na všechny tvé otázky, nejsem si jenom jistý, zda li se mne opravdu ptáš, nebo jen svým způsobem vzdoruješ tomu, co jsem ti napsal.:)
Ale popořádku:
Opravdu si myslím, že píšeme básně pro čtenáře a nemá to nic společného se snahou se někomu zavděčit. Není to v žádném rozporu s tím, že tvoříme ze své potřeby tvořit.
O vesmírných silách ovlivňujících tvorbu nic nevím, ale respektuji názor, že to tak někdo může vnímat. Stejné je to s múzami, které já vnímám jako synonymum naší invence cosi napsat. Se vším , co píšeš o sebepoznání, touze a nutnosti vyjádřit se souhlasím. Myslím, že to má v sobě každý. K tomu abychom to vnímali, není potřeba to ani napsat, ani vyslovit. Pokud to vyslovím nebo napíšu, sděluji to někomu dalšímu.
Báseň sice bude básní, i když ji nikdo nikdy nepřečte. Bude jen marná, protože nenaplní svůj smysl.
Umělec tvoří, jak sama píšeš, aby se vyjádřil. Vyjadřovat se sám sobě mi nepřijde smysluplné. To mi stačí o tom přemýšlet a vnímat.
Hezky píšeš o potřebě kritiky pro sebezdokonalení (a to i ve svém profilu), ale na žádost o vysvětlení reaguješ podrážděně. Jak to tedy je?
Myslím si, že když nás někdo nepochopí, mělo by být první naší otázkou: jestli já jsem se špatně nevyjádřil? A to platí nejen v poezii.
Myslím (obecně), že čtenáře si nevybíráme(pominu li zcela adresně směrovaná díla), ale čtenáři si vybírají nás. My jen tušíme, že někoho asi neoslovíme, protože nejsme jeho "šálek čaje", ale i v tom se můžeme sakra splést.
O tom, že máš "právo nevypovídat" na kritiku a dotazy nereagovat, je asi zbytečné psát. Co si pak o tom někdo myslí, už ovšem nemůžeš ovlivnit.
Není, myslím, žádný rozdíl mezi čtenářem píšícím a nepíšícím. Proč by měl být? V okamžiku, kdy čtu cizí dílo, stávám se čtenářem. Jakým, záleží na mnoha ohledech, ale asi ne (nebo nemnoho) na tom, jestli sám píšu. Kritika zdobí cit pro hodnocenou věc a hluboké znalosti, ne angažovanost v té věci.
Konečně ten, kdo si tvé dílo přečte, přemýšlí o něm, několikrát ho okomentuje, není asi tím, kdo si náhodou zapnul internet... a ejhle Leslie... Je to tvůj čtenář. A ten se s tebou pro dnešek loučí...
Měj se hezky.
Jirka

líbí

Wau, skvělý příběh. A hlavně pravdivý, spousta lidí propásne svou příležitost kvůli ,,důležitějším'' věcem a neřekne, to, co má na srdci. Vážně vydařený příběh.