Faethon

Ohnivé spřežení se vynořilo z vod,
vozataj bláhový stoupal v perimetru,
již v chladu rána promáčel ho pot,
sužujíc své tělo v žhavém větru.

Pochyby zbytečné mu zastínily mysl,
průkaz původu to měl být znamenitý
a život všanc měl životu dát smysl
a v ohni smrt, co důkaz paternity.

Zapálíš zemi i nebeskou báň.
Zapálíš lesy, pole a vinice.
Zapálíš za sebou vyprahlou stráň.
Zapálíš paláce, města a vesnice.
Zapálíš východ nad hřebeny hor.
Zapálíš západ za obzorem moře.
Zapálíš v sobě odvahu a vzdor.
Zapálíš svět, abys v něm neuhořel.

Úrodnou zem změnil jsi v pustinu,
pustiny staly se peklem,
žár přerušil i bohů hostinu,
nejvyšší z mocných zahřměl vztekle.

Sluneční koně volně bez otěží,
ze spálené země vzlétli do kosmu,
syn svéhlavý se už jen vozu drží stěží,
bezmocnost v očích a jako v polosnu.

Nebe Titánům a zemi pro člověka
chrání ruka mocná nad apsidou chrámu
a ta již s bleskem připravena čeká…
a pak jen pád do nicoty hlubin Okeánu

Zemřeš a koně odcválají klidně do stájí.
Zemřeš a na dno povede tě cesta dlouhá.
Zemřeš a nesmrtelně vstoupíš do bájí.
Zemřeš a živým zbude tvoje strašná touha.
Zemřeš, aniž porušil bys rovnováhu vah.
Zemřeš a slunce vyjde a klidně září dosud.
Zemřeš a nevychýlíš hvězdy ze svých drah.
Zemřeš a mlčky naplníš svůj osud.