Osamocený rytíř
postává na bitevním poli
kolem zuří boje,
ale on se nezapojí.
Tenhle smutný rytíř
už nemá pro co bojovat
svoji lásku ztratil,
nezbývá mu, než se schovat.
Schoval se do své zbroje,
masky jeho pocitů,
kolem stále zuří boje,
však on samotný stojí tu.
Otočit se zády
a zahodit meč on chuť má,
ale poté si uvědomí,
že doma ho stejně nikdo nečeká.
Tak se rozeběhne vstříc
do nepřátelských řad,
po veliké lásce
přijde ještě větší pád.
postává na bitevním poli
kolem zuří boje,
ale on se nezapojí.
Tenhle smutný rytíř
už nemá pro co bojovat
svoji lásku ztratil,
nezbývá mu, než se schovat.
Schoval se do své zbroje,
masky jeho pocitů,
kolem stále zuří boje,
však on samotný stojí tu.
Otočit se zády
a zahodit meč on chuť má,
ale poté si uvědomí,
že doma ho stejně nikdo nečeká.
Tak se rozeběhne vstříc
do nepřátelských řad,
po veliké lásce
přijde ještě větší pád.
15.10.2014 16:38
Souhlasím se Zamilou, je to zajímavý pokus. Jak sám píšeš, chce si to trochu vyhrát. S rytmikou a rýmem, dodal bych.
Myslím, že i tebe trochu zatahá za uši: už nemá pro co bojovat/nezbývá mu, než se schovat.
Myslím, že i tebe trochu zatahá za uši: už nemá pro co bojovat/nezbývá mu, než se schovat.
15.10.2014 16:03
Zamila
M.M&H: Teď jsem se koukla na věk a beru všechno zpět :-D Né, ironie :-) Na ty léta je to ale pěkný kus poezie :-)
15.10.2014 15:51
Zamila
Hezké téma, pěkný jazyk, možná by to chtělo víc starosvětské mluvy ;-) a trochu vybrousit a bude to ještě hezčí báseň než je teď :-) PS: Něco v Tobě je :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.