V tichu noci spolu rozmlouvá moje Já a moje já ...chodí k sobě na rady...ale to je jedno ...Já kecá do života, i když se ho to malé já neptá ...prostě z nutnosti ...chránit, bránit, radit ...

....když jsem ji psala, už jsem tušila, že ho ztrácím ....a on se smál .....a říkal, že se mýlím ..............nemýlila .....

Jen do me.. ;)

...všechno je proti mně...i moje vlastní pocity, moje sny a iluze, protože pořád je tam trocha naděje a vzpomínek na to, že jsem byla milovaná a zamilovaná...člověk by se mlátil do zdi...! (berte to spíš jako emocionální výkřik, protože uvnitř, uvnitř křičím...)

pukneš.brzy.

nic...jen výkřik plnej nenávisti (neoprávněný? asi jo...)

... osobní, bez hodnocení.

pro mojí skeptickou brusinku: není to o tobě nebo tak =) prostě se mi jen líbil výraz skeptická brusinka ;)

V poslednej dobe sa mi múza vyhýba, alebo ma navštevuje v iných ako básnických formách. Táto báseň je jedna z mála, čo som za posledný pol rok napísal. Snáď sa bude páčiť.

měla jsem problém... Pozn.: Problém vyřešen ;)

zase poprvé, a asi po stopadesáté ....ničí to.

příliš hlučné ticho...pro jedno zklamaný srdce...