|
V tichu noci spolu rozmlouvá moje Já a moje já ...chodí k sobě na rady...ale to je jedno ...Já kecá do života, i když se ho to malé já neptá ...prostě z nutnosti ...chránit, bránit, radit ...
|
|
....když jsem ji psala, už jsem tušila, že ho ztrácím ....a on se smál .....a říkal, že se mýlím ..............nemýlila .....
|
|
nic...jen výkřik plnej nenávisti (neoprávněný? asi jo...)
|
|
|
|
|
|
... osobní, bez hodnocení.
|
|
pro mojí skeptickou brusinku: není to o tobě nebo tak =) prostě se mi jen líbil výraz skeptická brusinka ;)
|
|
V poslednej dobe sa mi múza vyhýba, alebo ma navštevuje v iných ako básnických formách. Táto báseň je jedna z mála, čo som za posledný pol rok napísal. Snáď sa bude páčiť.
|
|
Jen do me.. ;)
|
|
...všechno je proti mně...i moje vlastní pocity, moje sny a iluze, protože pořád je tam trocha naděje a vzpomínek na to, že jsem byla milovaná a zamilovaná...člověk by se mlátil do zdi...! (berte to spíš jako emocionální výkřik, protože uvnitř, uvnitř křičím...)
|
|
pukneš.brzy.
|
|
jen mi to skritizujte....... ale psala sem to já tak si děte někam s tím: já bych tam napsal tohle a tohle! pak by to bylo vaše ne moje!
|
|
|
|
... když se srdce uzavřelo
|
|
|
|
Věnováno všem mým „Ex“,a všem těm,které nikdy nedovolili,abych jejich „Ex“ kdy stal. Vůbec první báseň co sem kdy napsal - někdy v sedmé nebo osmé třídě zák. školy.
|
|
|
|
dávno
|
|
..v Tichém oceanu...
|
|
Smutné rozloučení dvou lidí
|

