V tichu noci spolu rozmlouvá moje Já a moje já ...chodí k sobě na rady...ale to je jedno ...Já kecá do života, i když se ho to malé já neptá ...prostě z nutnosti ...chránit, bránit, radit ...

....když jsem ji psala, už jsem tušila, že ho ztrácím ....a on se smál .....a říkal, že se mýlím ..............nemýlila .....

...všechno je proti mně...i moje vlastní pocity, moje sny a iluze, protože pořád je tam trocha naděje a vzpomínek na to, že jsem byla milovaná a zamilovaná...člověk by se mlátil do zdi...! (berte to spíš jako emocionální výkřik, protože uvnitř, uvnitř křičím...)

pukneš.brzy.

nic...jen výkřik plnej nenávisti (neoprávněný? asi jo...)

... osobní, bez hodnocení.

pro mojí skeptickou brusinku: není to o tobě nebo tak =) prostě se mi jen líbil výraz skeptická brusinka ;)

V poslednej dobe sa mi múza vyhýba, alebo ma navštevuje v iných ako básnických formách. Táto báseň je jedna z mála, čo som za posledný pol rok napísal. Snáď sa bude páčiť.

Jen do me.. ;)

někdy se odhodláme jednat až právě s ní...pocitovka...

pokusila jsem se napsat něco děsně francouzskýho a "stylovýho"...žel bohu se v tom najde kapka pravdy...psala jsem to v naprosto zoufalý náladě a šílený touze...

Objevená v šuplíku, asi bude staršího data.

tohle období není literárně šťastné...

tak to někdy bývá