V tichu noci spolu rozmlouvá moje Já a moje já ...chodí k sobě na rady...ale to je jedno ...Já kecá do života, i když se ho to malé já neptá ...prostě z nutnosti ...chránit, bránit, radit ...

....když jsem ji psala, už jsem tušila, že ho ztrácím ....a on se smál .....a říkal, že se mýlím ..............nemýlila .....

pukneš.brzy.

nic...jen výkřik plnej nenávisti (neoprávněný? asi jo...)

... osobní, bez hodnocení.

pro mojí skeptickou brusinku: není to o tobě nebo tak =) prostě se mi jen líbil výraz skeptická brusinka ;)

V poslednej dobe sa mi múza vyhýba, alebo ma navštevuje v iných ako básnických formách. Táto báseň je jedna z mála, čo som za posledný pol rok napísal. Snáď sa bude páčiť.

Jen do me.. ;)

...všechno je proti mně...i moje vlastní pocity, moje sny a iluze, protože pořád je tam trocha naděje a vzpomínek na to, že jsem byla milovaná a zamilovaná...člověk by se mlátil do zdi...! (berte to spíš jako emocionální výkřik, protože uvnitř, uvnitř křičím...)

je to jen křik, výkřik a vzpomenutí, že nikdy nezapomenu..

bolestivý výkřik mé snad živé duše.

2.9.2011 21:32

jen mi to skritizujte....... ale psala sem to já tak si děte někam s tím: já bych tam napsal tohle a tohle! pak by to bylo vaše ne moje!

... když se srdce uzavřelo