po dlouhé době, někdy se cítím uvnitř tak volná, že mám strach, že mi srdce odletí a já už ho nikdy nechytím ...

...probouzení se do nové (roční) doby

léto končí ... https://www.youtube.com/watch?v=N1eotn3hWGQ

o lidech, co se nikdy nemůžou ztratit

a tak, nemůže být pořád veselo..

netřeba komentáře...tak to nefunguje (jen na okraj, poděkování patří slnečnici že mi napsala pár hezkých řádků...protože nic není náhoda a dobré věci přicházejí aby vyrovnaly ty špatné - není to teorie, je to praxe;)

I‘ m confused liar.

musela jsem, ten film mě poznamenal! Pouštím to ze sebe, ššš, ššš ...radši se na te film koukněte sami...kdo ví, ví, kdo ne nic nepovím, protože byste přišli o ten zážitek;)

zděšení z pravě přečteného článku..

jen kdyby z toho někdy nešel takový strach:)

a to něco uvnitř, co v nich je...a pro všechny, co nikdy nepochopí, aby se aspoň o to pokusili...

tak si tak projíždím moje staré věci na autorské čtení (kdo by měl chuť, může příští týden v úterý zaskočit v Brně do café Paradigma) a nacházím samé vzpomínky, samé pocity a taky tohle:)

miluju víno a co se mnou dělá...

...některý dny...prostě vážně nemají smysl...("jéchecheche!:D:P)

...když já ty odchody léta tak těžce snáším, takže v té podzimní melancholii aspoň píšu...

Radiohead - In Rainbows... stojím si za tím, že tohle album je dokonalost.

život je tragikomedie...*