sec(b)ese ....

po konzu ...hudba - nekonečná inspirace

...netuším, jak to pojmenovat, ani co k tomu dodat...

Co se mi stalo v úterý.

Erm...po dlouhé době...to vypadá...pořád stejně?

...návraty ran a rány návratů

Sportovní klub u řeky, zfetovaný futra a tak

Sem hrozně dlouho zvažovala, jestli ji mám zveřejňovat... Vím, že není dobrá, nemá hodnoty a kvality, co mají jiný básně... Je tu... Jen... Jen kvůli mý otevřenosti /prostě nebudu lhát/. A doufám... Že tě nebude bolet... /vás oba/. Je věnovaná... Chvílím, který byly někdy moc krásný, abych zapomněla a lhala... Ráda vzpomínám... Proč... To se neptej... Sama to nevím, snad proto, že teď je ta láska úplně jiná... Cítím se jinak, jsem jinak postavená... A... Miluju ,,dětský" vzpomínky... Silný chvíle ,,dětství" nejdou zapomenout... A... Já si nedokážu zakázat, abych na ně nemyslela... Odpusť... /jestli to budeš číst/... Je věnována jedněm očím, jednomu srdci, jedněm slzám... M... Mělo to skončit takhle... Asi jsem byla moc unavená... A... Potřebuju teď silnější slova a silnější radost... /díky za ni... Nevyměním ji./ Nezlob se... A ty mi odpusť... *****

Co si o ní myslet ???

Táto báseň bola písaná viac ako kritika než umelecké dielo. Je to zamyslenie sa nad zabednenosťou dnešnej spoločnosti.

Nepodařilo se mi vyhnout lacinému rýmu

odlepit se ode dna je těžké, zvláště když někomu zbývá falešná hrdost, že by mohl být na obtíž a nechce vidět nabízenou přátelskou ruku