Blázen mluvící sám k sobě

Zrnka písku v přesýpacích hodinách
sypce odměřují čas

sedí v polstrované místnosti
a poslouchá jejich vymyšlený tikot

jsem
snad v hrůzostrašných snech
nebo laudánem způsobených vidinách

neví o sobě
neví o životě
neví o světě

a tak...

vše se vlní

z rozpraskaných rtů
prahnoucích po vodě
vysává krev
nebo je rovnou otře o rukáv

sní
o veliké porci cukrové vaty
obnažených dívčích klínech
cholerických politických projevech
zkrvavených pavoučích nožičkách

a tak....

chvíli smích
chvíli pláč

utéct před tím

ale kam ?