A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

je jednodušší žít v tom svém světě a nebo na jeho protipólu?...Já to vím...

inspirováno náhodným setkáním Lizzzie s cizincem, který se děsně moc usmíval a podíval se na ni takovým pohledem, který ještě neviděla...;)

Po první strofě dál nečíst..

...o prevítcích a těch ostatních...

Přetransformoval jsem se do ženy (jen na chvíli).

Spíš než báseň je to aktualitka ze života, třeba vás taky pobaví.

Zase asi trochu netypická...

nebohéma. díky lakomci za inspiraci.

Erm...po dlouhé době...to vypadá...pořád stejně?

výnimočne som sa pri písaní vykašlal na formu a proste hodil na sklo to čo bolo na duši... je to "dielo" typu ventilácia.

Pokusil jsem se to napsat tak, aby pochopil ten, kdo ví o čom je řeč. Jinak zdravím Náměstka, Mejdla, Náčelníka a paní profesorku :=).