A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

Erm...po dlouhé době...to vypadá...pořád stejně?

nebohéma. díky lakomci za inspiraci.

Panu Patersonovi z filmu

Bez žen by to nešlo.

jsme nuly, totální nuly a nulama už zůstanem

Duše je jako mlha, jen na rozdíl od ní se musíme na tomto světě nějak "vytvarovat".

Sportovní klub u řeky, zfetovaný futra a tak

Rozvedení motivu jedné starší básně, upraveno na formát SLAMu.

Někdo mi leží v žaludku