|
"lásku"....?!
|
|
...jen jednou...slyšela ho po noci milování...a nikdy víc...budu ráda za komentáře;)
|
|
Jedna stará záležitost...ještě nepublikovaná...ze šuplíku...asi půlročního...;)
|
|
Už nestojím o hry s ukrytými esy v rukávu...už nestojím o promlčené lásky...chci jen opravdovost...jsem lehce paranoidní a duševně chorá...:-D tak promiňte...*
|
|
technicky opět nedokonalé,snad aspoň obsah bude lepší ;-)
|
|
Snažím se odprostit od starých pocitů a uzavřít jednu kapitolu v mém životě...doufám, že se marně nesnažím naučit odpouštět toho, který mi sám hodně ublížil...
|
|
Další šok pro vás!
Podle básně kamarádky,
co i tady má své řádky,
jsem svou do komentu psal,
teď i vám na pospas dal...
Možná trochu udiví,
že když o mně každý ví,
že jsem muž, píšu jak žena ,
smutna, žitím unavena...
|
|
Včerejší večerní depresivní dílko
|
|
(P.) pokračování předchozí ("Proč?")
a i trochu s úsměvem.. však ztrácím "starou belu":-))
|
|
...měl křídla...jako ty;-)
|
|
jednou něco končí...a něco...končí, cítím to všude, nedokázala jsem se ubránit a nakonec přišlo zklamání, cítím se jako oklamaná malá holka, ale to asi každý, kdo miluje sám...(ještěže mám tuto zpovědnici, vaše oči a vaše empatie:)..děkuju
|
|
Smutku se někdy nelze vyhnout... Ale aspoň se z něj lze nějak zkusit vypsat... Výkřik do tmy... (Pozn. V roce 2016 byla poupravena.)
|
|
Víte jaké to je, když někoho políbíte naposled?
|
|
Už mi zbývá snad jen zázrak, zkouším čarovat:( Prosím, ať tohle kouzlo vyjde:(
|
|
|
|
Asi to nemá vyšší uměleckou hodnotu...jenže je to realita
|
|
K takovým věcem se nic nedodává... ;)
|
|
...
|
|
Možná ano, možná ne...
|
|
|
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
stepik9 [14], Jindruch [14], Megynka [12], Big Nathanano [9], Élektra [3]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

