Pět slov,cos zapomněl říct

Když rozdávali,
snad a prý,
někde zodpovědnost,
ty stál si v pozoru,
a já smála se v koutě,
pak kázali o lásce,
cože to říkali ?


Já z čiré naděje,
nebo zoufalství,
házela jsem,
na prázdnou bílou zeď,
tuny hráchu a čekala,
že snad vzklíčí,
aspoň jeden maličký.

Ale zůstal mi jen,
brouček na zdi.

Jak feťák co se bojí stíhy,
a čeká na další dávku,
třásla jsem se,
bez tebe a tvojí fotky,
jen s pár řádky,
na několika listech,
a čekala,
že mě obejmeš.

Jednou.A už mě nepustíš.

Tak pojď,půjdem spát Matýsku.
Jedna,dva,tři, čtyři, pět.