Villonská balada na slova: loutna*láska* píseň*krev*noc. Tato forma užívá pouze tři rýmové koncovky, rýmy střídavé či obkročné, ve třech strofách o 7-12 verších a v dozpěvu neboli poslání (nejčastěji čtyř- až pětiveršového). Refrénem balady je opakující se poslední verš jednotlivých strof a poslání. Tedy např. ababbcbC, ababbcbC, ababbcbC, acaC. (Přičemž C je opakující se refrén). Nebo abbaaccA, abbaaccA, abbaaccA, abbA. (A je refrén).

..........co cítím.............

Opět jedna pocitovka...

opět jeden sladký kousek...

hm. Věnována P.

Kdepak je to jaro?

Pro další pitomou holku.

.....až budeš jednou celá popsaná

Zase drobná slůvek hříčka od srdce, co cit svůj hýčká, poskládaná v písmenkách když duch bloudil jako v snách...

inspiroval jsem se jednou úžasnou dámou a románem z Francie.

Pro mojí lásku kterou miluji a položím pro ní třeba život....

Sonet shakespearovského typu. 4,4,4,2. Vzestupné verše, 10-14 slabik (blankvers). Polysyndeton.

*******

Láska je naše slunko zlaté, které nám září na cestu a v Tobě, děvče boubelaté, snad nalézám svou nevěstu...

Jsi má Mapa co mě vede k Tobě

tomu z Netu II