Podzimní

Ve francouzkých románech si milenci vykaj
já mám , mám tě tak rád,že
nevnímám hodiny - stojej´ či tikaj´
čas pospíchá nechce zůstat stát.

A nad hlavou v čepečku z bruselských krajek
je stín,to jak mračí se den.
Vyšíváš monogram na bílé plátno
ty něžná, já hlupákem jsem.

Vím, ráno za lemem tvý soukenný sukně
je všecno co mám tak rád
a podzimní slunce dívá se oknem
jen vítr nechá vlasy tvý vlát.

A polibek za keřem přezrálých šípků
a vinice hnědnou a krátí se den
jen vůně a chlad jde od viných sklípků
jsi jediná z mých mnoha žen