Včerejší noc jsem asi moc přemýšlela...nad smutným osudem některých žen, co znám...;(...Muži by jim měli stát po boku...ale nestojí...bohužel...

...takhle to nepůjde dál...;( člověk si musí umět odpočinout...i od toho, co má moc rád...děkuji Vám pane Hrabě...Vy jste mě toho hodně naučil...* a taky děkuji všem za podporu...mám Vás ráda...*

Bolest se rodí hluboko v srdci a zrdcadlí se v očích...přilétněte havrani...ať tu mou nikdo neuvidí... /spontální básnička...emoce si dělají co chtějí...ale naštěstí budou mít jen jepičí život/...*

Lži, průšvihy s tím spojené, pravdy na dně sklenky...

Píši jak to je. Velmi krátce.

Pocity ze sobotního dne...každé vzkříšení stojí kapku bolesti, když se duše vrací z očistce zpátky do svého těla...

Ano - ne - ano - ne - ano - ne?

"Jediná myšlenka zažehne tisíce svíček." R.W.Emerson. Anebo některé zhasí...

Natahuje paži, a zaujmout se snaží... (Za každý názor budu velmi ráda)

Jako soudtrack mi posloužilo tohle: http://youtube.com/watch?v=PmOv2lTfJbY

Psala jsem o svých pocitech, doufám, že se to povedlo.

Těžko tento kousek nějak blíže popisovat. Mrkněte na to a uvidíte sami...

hoďnoťte a pište komentáře, budu ráda :-)

..největší nával melancholie.. v tááákhle velké injekční stříkačce..