Až na dně můžeme skončit každý z nás.

Každý z nás, si nakonec to své štěstí uloví.

Když němý svědek promluví

Báseň o muži, který s nadějí i strachem hledá odpověď, zda jeho city nejsou jen hrou karet osudu.

Napsala jsem tuto báseň jako reakci na knihu BYT. Snažím se v ní zachytit myšlenku, že každý žije svůj svět paralelně vedle druhých. V naší moci je nahlédnout do světa druhých a zkoušet v něm číst. Možná nám i pán toho světa bude dělat průvodce. Přesto však nikdy nepochopíme základ tohoto světa. Ráda poukazuji na ty detaily v metafoře. Neuslyšíme řeky a nepochopíme proč se tak kroutí a proč voda v nich je prutká. Nepoznáme její koloběh. Taky nepoznáme lesy, louky a neokusíme ostrost skal.

Báseň je napsána společně s Darkem Alchemistou, kterému to nejenom ohromně "pálí", ale také je neuvěřitelně vtipný. Darku, díky, pustíme ji do světa a děj se vůle Páně.. :-) Také jde o první pokus o zhudebnění ...

Rozhovor.

Našli se.

Tato báseň se původně jmenovala - Kurva z Palmovky. Nakonec jsem ji přejmenoval. Ta holka si to nezaslouží. Sociální systém v té době selhával a nebo nestíhal. Takovýchto případů bylo mnoho.

Napsala jsem ji tak nějak spontánně, když na FB probíhala úvaha na téma vyrovnávání žen se stárnutím

když úžas nutí psát ...

A když se plazi k moci dostanou, zasyčí a povstanou..

Takové lehké povzdechnutí ...