23.05.2025
7
367 (15)
0
Mám ráda ty chvíle
Kdy jsem tebou
Omrdané zvíře
A Brain Rott mám
Místo mozku

Můžeš si mě odvést
Kam ti je libo
I bez motouzku

I když není jisté
Zda ještě můžu jít...

Děkuji za chvíle
Kdy můžu prostě být
A můžu si dovolit
Vnější svět neřešit

Nemusím nic řešit,
nic si pamatovat,
Co vše ještě potřebuji stihnout
Ani pak z toho vyšilovat ...

Ale teď si o těch chvílích
Musím nechat zdát
Zatím se měj hezky
I já musím tady
Hezky zamakat
 01.10.2025 15:06
Hezká báseň.
 25.05.2025 09:47
Yana: díky, jsem ráda, že v tom nejsem sama ...
 25.05.2025 09:15
Tak ta je přesná! Ten pocit znám moc dobře a tys ho bez okolků vyjádřila :-)
 24.05.2025 11:59
Díky moc ...
 24.05.2025 11:59
Vnímám nepochopení , ale nechci se hrabat ve vysvětlování
 24.05.2025 11:30
Je to odvážná introspekce a zároveň velmi milá a pravdivá. Když jsi to psala, tak brain rott jsi určitě v hlavě neměla. Do textu však zapadá dobře. Děkuji za odvahu a hezký den. Miras
 23.05.2025 20:33
Být na chvíli bez mozku, nemyslet neřešit.. nic si nepamatovat zajímavá myšlenka. To potom se mi nebude nic zdát a nebudu po ničem ani toužit. Prostě tma, díra, prázdno.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.