 23.05.2025 6 137(13) 0 |
Mám ráda ty chvíle
Kdy jsem tebou
Omrdané zvíře
A Brain Rott mám
Místo mozku
Můžeš si mě odvést
Kam ti je libo
I bez motouzku
I když není jisté
Zda ještě můžu jít...
Děkuji za chvíle
Kdy můžu prostě být
A můžu si dovolit
Vnější svět neřešit
Nemusím nic řešit,
nic si pamatovat,
Co vše ještě potřebuji stihnout
Ani pak z toho vyšilovat ...
Ale teď si o těch chvílích
Musím nechat zdát
Zatím se měj hezky
I já musím tady
Hezky zamakat
Kdy jsem tebou
Omrdané zvíře
A Brain Rott mám
Místo mozku
Můžeš si mě odvést
Kam ti je libo
I bez motouzku
I když není jisté
Zda ještě můžu jít...
Děkuji za chvíle
Kdy můžu prostě být
A můžu si dovolit
Vnější svět neřešit
Nemusím nic řešit,
nic si pamatovat,
Co vše ještě potřebuji stihnout
Ani pak z toho vyšilovat ...
Ale teď si o těch chvílích
Musím nechat zdát
Zatím se měj hezky
I já musím tady
Hezky zamakat
24.05.2025 - 11:30Je to odvážná introspekce a zároveň velmi milá a pravdivá. Když jsi to psala, tak brain rott jsi určitě v hlavě neměla. Do textu však zapadá dobře. Děkuji za odvahu a hezký den. Miras
23.05.2025 - 20:33Být na chvíli bez mozku, nemyslet neřešit.. nic si nepamatovat zajímavá myšlenka. To potom se mi nebude nic zdát a nebudu po ničem ani toužit. Prostě tma, díra, prázdno.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ale teď si o těch chvílích musím nechat zdát ... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Nad ránem
Předchozí dílo autora : My crazy family
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Roman [17], jto [14], Josef FoFo [13], Garnity.Graham [13], sepotvkorunachstromu [12]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
