Anotace zdála se být ze začátku velmi důležitá. Autor chtěl nejdříve vymezit rozdíly mezi básní a myšlenkou. Čím dále víc se mu nechtělo a tak v polousínání dopisuje anotaci o anotaci. Jediné co by si přál a na co si vzpomněl je, aby si čtenář všimnul zamyšlení nejen doslovného, ale i metaforického. Na závěr snad jen: není to báseň, milý čtenáři...

plech, šrot, padrť, absurdní drama. venca havlů

...něco, co jsem potřebovala napsat a zdálo se mi, že se to nikam nehodí...

Prostě pocity...

a mozek žere nostalgii

Ptal se mě na to včera kámoš. Můj Old Shatterhand. Dementní dílo zbytečně vložené na net.

jen tak..viiitr...fakujete system? /kategorie-specialni nekategorie/