kratinká, v polospánku

dajaká krize, či co...

Název je asi trochu mimo, ale vlastně nevím, jak jinak to pojmenovat. Tísícdvěstěpadesátásedmá písnička s tímhle akordickým postupem...

laciná... muzikantská

Co nás čeká dále?

Někdy si příroda nedá moc záležet.

Jedno z nejsilnějších míst, které znám... hřbitov židovských uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Málokdo o něm ví a málokoho na to nepřístupné místo ztracené v obilí napadne lézt...

Tak to chodí.

Sonet flamendra.

Co dodat.

Krása nás láká.

Menší překvapení.

Kosmetická kouzla.

Básničky už tolik netáhnou.

Chodit na houby je u nás takový národní zvyk. Někdy se daří, jindy nezavadíme o houbu, snad kromě nejrůznějších jedulí, ale to nás přece neodradí.

Plno našich dívek si bere za manžela cizince, někdy to dopadne dobře, jindy ne. Rady a varování obyčejně se míjí účinkem.

Kdo umí a může, tak má o pár starostí méně. Znal jsem na vesnici jednoho takového šikulu, který využil potok i v době, kdy elektřina stála pár korun.

Pro nastávající zimu a nedostatek plynu tu máme jedno řešení, které je navíc čistě ekologické. Nevýhodou ovšem je, že není určené pro děti a staré lidi.