Jsem sama.
Jsem sama ve světě mužů a žen kráčejících proti sobě.
Jsem zaseknutá.
Jsem zaseknutá na místě a nevidím pokrok.
Jsem ztracená.
Jsem ztracená ve svých vlastních myšlenkách.
Jsem sama.
Nevím, koho požádat o pomoc,
Když se mi zas a opět hroutí svět.
Jsem tak otravná.
Pořád mi něco je.
Jsem sama.
Lidé mi říkají hrozné věci.
A myslí si o mě hrozné věci.
Alespoň to mi můj mozek namlouvá.
Jsem žena ve světě mužů a žen kráčejících proti sobě.
Jsem sama ve světě mužů a žen kráčejících proti sobě.
Jsem zaseknutá.
Jsem zaseknutá na místě a nevidím pokrok.
Jsem ztracená.
Jsem ztracená ve svých vlastních myšlenkách.
Jsem sama.
Nevím, koho požádat o pomoc,
Když se mi zas a opět hroutí svět.
Jsem tak otravná.
Pořád mi něco je.
Jsem sama.
Lidé mi říkají hrozné věci.
A myslí si o mě hrozné věci.
Alespoň to mi můj mozek namlouvá.
Jsem žena ve světě mužů a žen kráčejících proti sobě.
11.11.2024 13:28
Ta mě opravdu zaujala. Popřemýšlel jsem si. Velmi sugestivně popsanej pocit. Jsem zvědavej na další.
03.10.2024 09:44
gajda
Pěkné a upřímné. Samota je stav mysli a nejzajímavější typ samoty je ten uprostřed lidí. Jo a líbí se mi to uspořádání, taková napůl pravidelná struktura, napůl anglický park, ta pochybnost o vlastním místě mezi lidmi je cítit i z uspořádání slok, to básničce dodává na reálnosti.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.