Pre Doda,ktorý dal prednost heroinu pred životom.

Pocit kdysi naškrábaný na prošlou jízdenku při návštěvě zámku Velké Losiny. Básní bych to asi nenazval...

Ukážka vrcholnej sebaľútosti... na svoju obranu môžem uviesť len toľko, že už sa ma 3 dni drží ako kliešť a poľavuje iba veľmi pomaly... Osobná hygiena poéziou, je to výplach, ergo estetická hodnota básne pod bodom mrazu, fakt sorry, muselo to von aspoň takto.

které ti posílám

... v názve je všetko...

Vzpomínka na květen 2016, poznala jsem kluka, plavovlasýho schizofrenika, snad o 3 roky staršího než já. Dovolil mi na chvíli okupovat jeho život a vidět ho hroutit se před mýma očima. Nevím, jestli vůbec ještě žije, úplně zmizel... Tahle je výstřižek z jedněch našich nočních konverzací... Kdy jsem byla ospalá a on lítal.

koresponduje s náladou.

Možná poslední... pár pocitů...

Napriek tomu, ako báseň pôsobí, neodráža môj duševný stav. V skutočnosti som sa pri jej tvorbe dosť dobre zabával :)

Strniště strnulé bezvětřím

Tentokrát bez metafor. Zvykám si.

když mám chuť vzbouřit se - píšu! když mám chuť zabíjet - píšu! když se cítím přecitlivělá - píšu! když už nechci nic vidět ani slyšet - píšu! zabijte mě někdo! (jakože fakt nemám ráda, když někdo přecitlivěle reaguje na aktuální dění,takže tohle možná bude novými antibiotiky, které na mě působí víc jak drogy...)