"lásku"....?!

Jedna stará záležitost...ještě nepublikovaná...ze šuplíku...asi půlročního...;)

...jen jednou...slyšela ho po noci milování...a nikdy víc...budu ráda za komentáře;)

Snažím se odprostit od starých pocitů a uzavřít jednu kapitolu v mém životě...doufám, že se marně nesnažím naučit odpouštět toho, který mi sám hodně ublížil...

technicky opět nedokonalé,snad aspoň obsah bude lepší ;-)

Už nestojím o hry s ukrytými esy v rukávu...už nestojím o promlčené lásky...chci jen opravdovost...jsem lehce paranoidní a duševně chorá...:-D tak promiňte...*

Další šok pro vás! Podle básně kamarádky, co i tady má své řádky, jsem svou do komentu psal, teď i vám na pospas dal... Možná trochu udiví, že když o mně každý ví, že jsem muž, píšu jak žena , smutna, žitím unavena...

Fairytale gone bad. Pro Kubíka...kamaráda?

jednou něco končí...a něco...končí, cítím to všude, nedokázala jsem se ubránit a nakonec přišlo zklamání, cítím se jako oklamaná malá holka, ale to asi každý, kdo miluje sám...(ještěže mám tuto zpovědnici, vaše oči a vaše empatie:)..děkuju

Tohle snad ani není báseň..rým dost pokulhává, vím. Je to jen proud myšlenek, které by možná měly patřit jinam. Jen takový pokus o vyjádření hořkosti setkání dvou lidí, kteří znají jeden druhého jako svůj život a najednou jakoby se neznali..a možná, že opravdu neznali

(...)

..starší..

... a pořád mi to nějak nejde

Motto: Netřeba dlouhých slov, když srdce jímá žal, vzpomínek vrší rov všemu, cos miloval... Padl na mne nějaký smutek a pročítaje svá stará dílka, padl jsem na tohle. Sice je situováno na konec léta, ale ty pocity beznaděje jsou úplně stejné...

Láska... Stokrát omletý klišé v různejch podobách... Myslim, že některým bude dílo povědomé z literu...

Lehká variace na májové téma...láska/neláska...aneb každého to bude bolet trochu jinak... (pocitová básenka - tzv. momentovka)

srdce nespoutej se mi obvazy od ran...che:D;)..každopádně nemá to být zklamání..ale taky nejde o optimistiku..takže...to je asi vše co bych vám k tomu chtěla říct...:)

***