Prostě někdy je člověku neveselo.

Když to maso tak pěkně pejskům voní.

Nečekejte něžnou poezii o mateřství, ale to nejtemnější, co v sobě žena-matka může objevit, i když stále jedná z lásky, laskavosti a nesobeckosti. Báseň je surová, upřímná. Žádná pohádka. Psáno pro všechny ženy, které byly matkami jen na chvíli, nebo navždycky, ale potichu. I pro všechny ostatní, aby mohli lépe pochopit. Uvidíte sami, co ve vás zanechá.

Někteří starouškové to dobře znají.

Je to hnus velebnosti. Za tenhle kousek může špatná nálada a Homér ;)

V každé lži je pravda, v každé pravdě lež.Osvoboditel je okupant a okupant je osvoboditel.

A pořád neni líp, právě se zotavuju z britské mutace;-)

Jedna mini pro potěchu duše.

Snad jsem zvolil správnou kategorii.

doufám že vás další smutná báseň zaujme. Při její tvorbě jsem neustále přemýšlela, proč se něco takového vůbec děje a jak může být někdo něčeho takového schopen...

O jedné manželské tragédii...

Jak to tak bývá...

Básničku jsem napsal pro parte, když mi zemřela babička. Dnes by oslavila 78. narozeniny. Odkládám si ji sem jako památku.

Korporátní zamyšlení... Poupraveno pro písničku.