Prostě někdy je člověku neveselo.

Když to maso tak pěkně pejskům voní.

Nečekejte něžnou poezii o mateřství, ale to nejtemnější, co v sobě žena-matka může objevit, i když stále jedná z lásky, laskavosti a nesobeckosti. Báseň je surová, upřímná. Žádná pohádka. Psáno pro všechny ženy, které byly matkami jen na chvíli, nebo navždycky, ale potichu. I pro všechny ostatní, aby mohli lépe pochopit. Uvidíte sami, co ve vás zanechá.

Jedna mini pro potěchu duše.

Někteří starouškové to dobře znají.

Je to hnus velebnosti. Za tenhle kousek může špatná nálada a Homér ;)

V každé lži je pravda, v každé pravdě lež.Osvoboditel je okupant a okupant je osvoboditel.

A pořád neni líp, právě se zotavuju z britské mutace;-)

Jedna z mých básní z roku 2019 napsaná pro mou rozpracovanou knihu "Povídky a básničky". Rozhodl jsem se, že ji zde zveřejním, tak snad se vám bude líbit.

Čtyři stěny, moře času a žádný život...

Napořád

Korporátní zamyšlení... Poupraveno pro písničku.

Láska se k sobě vždy vrací