Jen si tak broukám...

Pro změnu trochu romantiky...

Už jste si všimli, jak to některým dámám v černém sluší? A vypadají tak něžně a zranitelně, že se v člověku probouzí (nejen) rytířské city...

Malá parfráze na Bláznovu ukolébavku...

Malý pokus splatit dluh, který máme vůči našim milým boubelkám, neboť jsou to právě ony a ne nějaké kostitřasky z Televizních show, které činí náš život milým a snesitelným. Pravá hodnota člověka spočívá v něčem jiném, než jen v jeho figuře! Zpívá se jako píseň: Kulatý, kulatý je ten náš svět!

Je to tak...

Pocitovka s vlastní melodií...

Svět je plný lidí, kteří hledají pravého Boha v kamenných chrámech, nazývajíc jej různými jmény a netušíc, že On se nedá spoutat a zavřít do stísněných prostor katedrál! Že je všude kolem nás a kdo jej skutečně hledá, nalezne jej bezpečně jen na tom jednom jediném místě...

Další trochu smutný úlet...

Poněkud melancholický písňový text na melodii Amazonky. Prostě jsem si ji broukal a najednou mne napadala tahle slova. Poučný závěr pak už tak nějak vychází z mé záliby v moudrých citátech, zde to byla údajně homérova slova: Čti správně přítomnost a kráčej s budoucností! Myslím ovšem onoho antického básníka, nikoli zdejšího psance...;o)

Trochu zasněný písňový text, který už má i svou melodii...

Pro Tebe!

Když tichá píseň moře zní, já u kormidla bývám, než zmizí hvězda poslední, zas o tobě si zpívám...

zatím nezhudebněno

Ještě ten bez, lidé, kvete, pospěšte si, můj ty světe, nasbírat jej do zásoby, ať vás už jen zdraví zdobí!

Když se bere život jako muzikál, je všechno hned snadnější! A tak mám teď takové období, kdy si k romantickým melodiím skládám svoje texty. Tohle je jeden z nich. Trochu knižní tulácká moudrost...

Další verze českého textu na melodii chansonu Marjolaine...

Inspirováno písní Pramínek vlasů...

Taková blbůstka, inspirovaná písní Palečka a Janíka a současně i drabble na pp na 3 zadaná slova...