A zase sním si potají jako už mnohokrát, srdce své mužské sny si sní a prsty zkouší psát...

Pro všechny kačery. (A nejen pro ně.)

v rybníce v únoru aneb jak by to dopadlo, kdybych do toho šel já

Někomu mohou vadit milostné hrátky v přírodě.

Něco i pro děti.

Krásy podzimu.

Opět jsem zamířil do přírody a přídávám tři drobné hříčky o jednom známém hmyzu. Snad se Vám budou líbit a i trochu pobaví čtenáře.

Ztráta bolí každého.

Zvířátko milované všemi zahrádkáři.

Vinaři nemají tyhle ptáky v oblibě, protože jim způsobují značné škody a nedají se na dlouho zaplašit. Takové špaččí hejno nemá ve sklizni konkurenci a připraví nás o pěkných pár litrů vína.

Nastává čas dovolených a řada lidí míří do exotických destinací. Nic proti tomu, ale víte, co tam číhá za nebezpečí pro nezkušené turisty?

Když je smůla.

Pomsta houbařům.

Mají to okoukané.

I pavouček to má těžký.

Jsou teď zas kolem nás jak bílé kvítí, slunce naň svítí...

Občas je velmi dobré uniknout ze všeho toho chaosu nějak do ticha přírody! Tahle báseň je tak stará, že spousta z vás ještě nebyla na světě, když jsem ji psal. Byl jsem mladý a neviiný jak Jenda Ratkin, také naslouchal stříbrnému větru a okouzloval mne měsíc nad řekou...

Přidávám něco pro zábavu a postřeh.