|
Ztráta bolí každého.
 08.11.2016 8 1191(9) 0 |
V parku starý dub si stojí,
větru, mrazu se nebojí,
co však je mu platná síla,
když pak do něj vnikne pila.
Místo krve kape míza,
vedle tiše pláče bříza,
bude sama, to ji vadí,
naposled se větve hladí.
Tuhle ztrátu těžko brala,
bříza zvolna usychala,
bez duše tak ona byla,
proto pilu necítila.
větru, mrazu se nebojí,
co však je mu platná síla,
když pak do něj vnikne pila.
Místo krve kape míza,
vedle tiše pláče bříza,
bude sama, to ji vadí,
naposled se větve hladí.
Tuhle ztrátu těžko brala,
bříza zvolna usychala,
bez duše tak ona byla,
proto pilu necítila.
24.11.2016 - 12:13Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dub a bříza : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Krteček a myška
Předchozí dílo autora : Říjen
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
