Opět jsem zamířil do přírody a přídávám tři drobné hříčky o jednom známém hmyzu. Snad se Vám budou líbit a i trochu pobaví čtenáře.
23.07.2022 16 503(16) 0 |
Uviděl jsem kudlanku
seděla mi na džbánku
mouchy z piva vytahuje
vesele se uculuje
opilou vám chytit mušku
prý ji nedá žádnou fušku
tak jsem milou kudlanku
hodil také do džbánku
Kudlanka má muže ráda
o samotě prý moc strádá
smůla se ji ale drží
žádný dlouho nevydrží
Rozhodli se kudlani
že si život zachrání
množení je otrava
když jsou jako potrava
seděla mi na džbánku
mouchy z piva vytahuje
vesele se uculuje
opilou vám chytit mušku
prý ji nedá žádnou fušku
tak jsem milou kudlanku
hodil také do džbánku
Kudlanka má muže ráda
o samotě prý moc strádá
smůla se ji ale drží
žádný dlouho nevydrží
Rozhodli se kudlani
že si život zachrání
množení je otrava
když jsou jako potrava
26.07.2022 - 14:42
Zatím se mi podařilo ji na zahradě uvidět pouze jednou na jahodníku, když jsem plela záhon. A byl to rozhodně zážitek. Měla jsem pocit, že mě bedlivě pozoruje:)
24.07.2022 - 00:07
Čtivé... námět přímo vybízí k humornému dílku...
v poslední by se dalo malinko změnit např.
když jsou jako potrava - když slouží jak potrava.
v poslední by se dalo malinko změnit např.
když jsou jako potrava - když slouží jak potrava.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kudlanky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Drzoun
Předchozí dílo autora : Nebezpečné dovolené
» vyhledávání
» menu
novinky [65] literatura [58/333] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory kontakt - formulář statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
cechinoskaros [13], Aikami [12], sara kostkova [11]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)