Žabák

Všechny žáby na rybníku,
držely vám smutek.
Za ropuchu opuštěnou,
které manžel utek.

Nevydržel její nářky,
nepřestala kvákat.
Vydal se vám za rosničkou,
starou nechal plakat.

Žili spolu krátkou chvíli,
snad ho měla ráda.
Pak jí ale začne vadit,
že je jiná žába.

Mazej domu, ropušáku,
tohle nemá cenu.
Nebudeme druhy křížit,
když máš svoji ženu.

Tak se vydal svojí cestou,
příliš chuti nemá.
Moc si přeje, na mou duši,
ať je žena němá.

Jak ji z dáli kvákat slyší,
jeho srdce stůně.
Povzdechne si a zamíří,
k užovkám do tůně.