s kapkami průzračnými

a ani neví...

Mám to rád...

Opatrně, chlapče, s ostruhami a víc užívej uzdu...

Tuhle báseň věnuji Nikytu, díky jejímuž "Vodopádu" vlastně vznikla...Díky za inspiraci, Niky!

Šelest na srdci

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

letící výš a výš...

Věnuji jedné zdejší nejmenované kolegyni...

Pro všechny, co právě jako já potřebují zas uvěřit...

Malé zamyšlení...

a život zase poplyne jako řeka...

Nihil novi sub sole...

...

Kdo trpí sám, ten trpí tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž! William Shakespeare

Další z mých reflexních dílek inspirované čísi básní...

barva piva jako podzimu a vůně jako jeho plodů...ach, jaká slast přijímat ho všemi smysly...

Tahle báseň je věnovaná jedné zdejší autorce, která se ve svých něžných ale smutných básních stále trápí pro to, co nelze změnit. Moc rád bych Ti, děvče, pomohl, ale mohu Tě jen takhle na dálku povzbudit...Tu hlavní bitvu si však musíš vybojovat Ty!