s kapkami průzračnými

Mám to rád...

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

Tuhle báseň věnuji Nikytu, díky jejímuž "Vodopádu" vlastně vznikla...Díky za inspiraci, Niky!

Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

Pro všechny, co právě jako já potřebují zas uvěřit...

Je to jediná naše možnost, tady a teď, nejsme tu jen na zkoušku, musíme žít, další šance nebude, reparát neexistuje...

Věnuji jedné zdejší nejmenované kolegyni...

Malé zamyšlení...

Kdo trpí sám, ten trpí tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž! William Shakespeare

Nihil novi sub sole...

moc se dívám na hannibala a moc piju čaj a moc se mi stýská. taková nenáročná.

Další z mých reflexních dílek inspirované čísi básní...

Báseň inspirovaná francouzskou verzí jednoho krásného šansonu. U nás se na tu krásnou melodii zpívá významově zcela jiný text : Kam zmizel Tvůj dětský úsměv...I mé dílko je písňovým textem, ovšem na jinou melodii.