Kdo neumí dát radost, těžko ji sám bude dostávat...

další pokus o haiku, o tom, jak každé úterý jezdíme do hillside lodge a bavíme se s lidmi s demencí. včera mi vyprávěli o květinách, zahradách, loveckých psech a loukách nad školními pozemky.

O návratech. O očekávání. O soše kamaráda řezbáře, která mi učarovala. Tak nějak druhý díl básničky "Tichá"

to asi jak je tak hnusně...