s kapkami průzračnými

Mám to rád...

nemotýlí (ne)létání...

když pršelo...

Tuhle báseň věnuji Nikytu, díky jejímuž "Vodopádu" vlastně vznikla...Díky za inspiraci, Niky!

Věnuji jedné zdejší nejmenované kolegyni...

Malé zamyšlení...

Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

Pro všechny, co právě jako já potřebují zas uvěřit...

Do třetice mi přišla ještě tahle básnička týkající se odhalení a uvědomění, které mi dala kraniosakrální terapie...

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

Moc jsem chtěla, aby někdo z nějaké mé básně udělal písničku a Vesmír mou objednávku přijal :) Tohle je text, podle kterého vznikla písnička. Hudbu složil Pavel Ševčík a podle mě je nádherná, taková mystická...

jinak

Tak jsem zase zkusil složit něco do veršotepárny. Uznávám, že je to ptákovina, ale zapracovat do rondelu s jeho trochu nezvyklou strukturou a jen dvěma možnými rýmy zadaná slova a mít na to ještě šibeničně krátký čas, je trochu náročné na fantazii i kombinační schopnosti. Slova prý pocházejí z knihy George Orwella „1984”: Jsou to: hlad vlas člen obraz osud.