Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

oni, dva.

další dveře odemčeny...

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

...protože by to ztratilo to, čemu se říká kouzlo (dvě básničky v sobě a vše s pravdivým základem)

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

to nám to ale pěkně začíná...

pátrejme, zkoumejme, objevujme a hlavně mějme se rádi...("peace!";))

to zas jednou... mě něco možná napadlo... :)

Autobusová... o ránech, který teď zažívám... a... je věnovaná... protože venku nesvítí sluníčko... a já se nemůžu ani smát ani brečet...

už jste se někdy pokoušeli políbit přes zamlžené sklo?...:-)

Věnováno...

jedna favoritová...;-D...joo bylo mi fajn, ale v rámci zachování...se nesmí ptát proč...;)

vím, že je to trošičku....jak bych řekla, uvidíte sami, ale jde o to něco v tom vyjádřit...pokusit se...vím, jsem marný pokušitel a zkoušitel...:)

...mezi námi široký, hluboký oceán...

..."každou chvíli už budeš stát pod balkónem "...

věnováno...

láska-neláska?