v rybníce v únoru aneb jak by to dopadlo, kdybych do toho šel já

20.3.2015 10:46

A přece je příroda to, k čemu mne táhne srdce :))

Nemám ji ráda. Mám ráda, když jdu v noci městem a kolem mě tiše sněží ve světlech pouličních lamp, ale nenávidím jednolitzě bílý svět. Miluji vzory od mrazu na oknech, ale nenávidím své zkřehlé ruce a spící, ztichlé stromy!

Jsou teď zas kolem nás jak bílé kvítí, slunce naň svítí...

taková cílkovina

ten pocit kdy nevíš, zda to stihneš k chatě...

Jaro je tu, takže hurááá! Konečně je pryč ta hnusná blátivá zima. A mě pomalu naplňuje optimismus narozdíl od předchozího roku. :D

Zase trošku zabrousím do tématu podzimu. :)

Noc i ranní úsvit mají svá kouzla.

Tak je tu jaro, pomaličku se začínají probouzet kytičky, bzučet hmyz, zelenat tráva a ranní rosa přestává studit...

Ještě jedna podzimní, tentokrát taková rozverná :D

Co se týče rostlin- má nejoblíbenější

Inspirace květnovým ránem

Předpsanecká. Kdysi jsem jezdil část cesty do práce a z práce na kole. Stávalo se mi, že jsem se z noční vracel za rozednění. Měl jsem za sebou 11 h. šichtu, byl jsem nevyspalý. Ale v těchto okamžicích jsem byl vrchovaně šťastný. Pokaždé jsem se na chvíli zastavil, abych si to prodloužil.

***