v rybníce v únoru aneb jak by to dopadlo, kdybych do toho šel já

A přece je příroda to, k čemu mne táhne srdce :))

Nemám ji ráda. Mám ráda, když jdu v noci městem a kolem mě tiše sněží ve světlech pouličních lamp, ale nenávidím jednolitzě bílý svět. Miluji vzory od mrazu na oknech, ale nenávidím své zkřehlé ruce a spící, ztichlé stromy!

20.3.2015 10:46

Jsou teď zas kolem nás jak bílé kvítí, slunce naň svítí...

taková cílkovina

Zase trošku zabrousím do tématu podzimu. :)

Noc i ranní úsvit mají svá kouzla.

Tak je tu jaro, pomaličku se začínají probouzet kytičky, bzučet hmyz, zelenat tráva a ranní rosa přestává studit...

Ještě jedna podzimní, tentokrát taková rozverná :D

Co se týče rostlin- má nejoblíbenější

ten pocit kdy nevíš, zda to stihneš k chatě...

Jaro je tu, takže hurááá! Konečně je pryč ta hnusná blátivá zima. A mě pomalu naplňuje optimismus narozdíl od předchozího roku. :D

ale možná je to spíš swing nebo rock n roll, každopádně to čeká na zhudebnění.

...protože se mi po něm stýská

dnes mě inspiroval pes

O mé dětské lásce ke stromům, která zůstává...