s kapkami průzračnými

a ani neví...

Opatrně, chlapče, s ostruhami a víc užívej uzdu...

Mám to rád...

Šelest na srdci

Pro všechny, co právě jako já potřebují zas uvěřit...

Prostě pocitovka z mého života

Naděje je a není. Někdy to vypadá, že mě už opustila, zaháním ji od sebe pryč ! a ona stejně zas někdy vykoukne zpoza rohu a srovná se mnou krok.

Tuhle báseň věnuji Nikytu, díky jejímuž "Vodopádu" vlastně vznikla...Díky za inspiraci, Niky!

letící výš a výš...

Nesnáším, když lidé páchnou jako popelníky kdesi v zaplivané špeluňce té nejhorší kategorie...A mé oči viděly již spoustu lidí umírat na rakovinu! Bohužel i těch nejbližších...

Věnuji jedné zdejší nejmenované kolegyni...

barva piva jako podzimu a vůně jako jeho plodů...ach, jaká slast přijímat ho všemi smysly...

Nihil novi sub sole...

Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

...

Malé zamyšlení...