"Já, voják ozbrojených sil, vědom si svých občanských a vlasteneckých povinností, slavnostně prohlašuji, že budu věrný České republice. Budu vojákem statečným a ukázněným a budu plnit ustanovení vojenských předpisů. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně a připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení. Pro obranu vlasti jsem připraven nasadit i svůj život. Tak přísahám!"

a přece se točí ...

Skoro nikdy jsem žádnou básničku nenapsala, tak ne nelekněte, básničkáři, že je to takové kostrbaté :D Taky by bylo dobré vědět, že jsem to psala o půl osmé ráno a k tomu spěchala do školy, ale našla jsem si čas doladit detaily a kámoška mě dokopala to sem hodit. :D Vážně, nehledejte hlubší smysl, akorát si nakonec přečtěte první a poslední odstavec znovu a dojde vám, co jsem chtěla psát jako úvahu. :D