Jedna starší předpsanecká

Předpsanecká. Kdysi jsem jezdil část cesty do práce a z práce na kole. Stávalo se mi, že jsem se z noční vracel za rozednění. Měl jsem za sebou 11 h. šichtu, byl jsem nevyspalý. Ale v těchto okamžicích jsem byl vrchovaně šťastný. Pokaždé jsem se na chvíli zastavil, abych si to prodloužil.

A zase sním si potají jako už mnohokrát, srdce své mužské sny si sní a prsty zkouší psát...

Jedna starší, neučesaná

Jsou teď zas kolem nás jak bílé kvítí, slunce naň svítí...

Občas je velmi dobré uniknout ze všeho toho chaosu nějak do ticha přírody! Tahle báseň je tak stará, že spousta z vás ještě nebyla na světě, když jsem ji psal. Byl jsem mladý a neviiný jak Jenda Ratkin, také naslouchal stříbrnému větru a okouzloval mne měsíc nad řekou...

Postarší dílko, které je aktuální i nyní a vzhledem k předpovědím počasí je zřejmě současně i vzpomínkou na budoucnost, pokud se tedy dočkáme i nějakých nebeských projevů lítosti, ovšem prostých soli.

...v poli a na nebi

..................

Tuhle píseň pár z vás už četlo v deníku. Teď ji dávám i sem, abych před Vánocemi navodil pohádkovou atmosféru. Lidé by si měli zpívat a nejenom v tomto čase. Svět by byl hned mnohem hezčí!

...páátááá, právě teď odbila...páátááá, právě teď odbila náám..

Podzim je tady.

dnes mě inspiroval pes

Vzpomínky na toulky, podél krásné řeky v krásném údoli, našem údolí.

Tak je tu jaro, pomaličku se začínají probouzet kytičky, bzučet hmyz, zelenat tráva a ranní rosa přestává studit...

Zase jedna ptákovinka...