Jedna starší předpsanecká

Předpsanecká. Kdysi jsem jezdil část cesty do práce a z práce na kole. Stávalo se mi, že jsem se z noční vracel za rozednění. Měl jsem za sebou 11 h. šichtu, byl jsem nevyspalý. Ale v těchto okamžicích jsem byl vrchovaně šťastný. Pokaždé jsem se na chvíli zastavil, abych si to prodloužil.

A zase sním si potají jako už mnohokrát, srdce své mužské sny si sní a prsty zkouší psát...

Jedna starší, neučesaná

Jsou teď zas kolem nás jak bílé kvítí, slunce naň svítí...

Postarší dílko, které je aktuální i nyní a vzhledem k předpovědím počasí je zřejmě současně i vzpomínkou na budoucnost, pokud se tedy dočkáme i nějakých nebeských projevů lítosti, ovšem prostých soli.

Občas je velmi dobré uniknout ze všeho toho chaosu nějak do ticha přírody! Tahle báseň je tak stará, že spousta z vás ještě nebyla na světě, když jsem ji psal. Byl jsem mladý a neviiný jak Jenda Ratkin, také naslouchal stříbrnému větru a okouzloval mne měsíc nad řekou...

Podzim je tady.

dnes mě inspiroval pes

Vzpomínky na toulky, podél krásné řeky v krásném údoli, našem údolí.

Tak je tu jaro, pomaličku se začínají probouzet kytičky, bzučet hmyz, zelenat tráva a ranní rosa přestává studit...

Zase jedna ptákovinka...

Vlastně je to i písňový text...

v rybníce v únoru aneb jak by to dopadlo, kdybych do toho šel já

původní je v Holešovicích, na Zbraslavi jsem našel ještě lepší