Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Ten obrázek vypadá možná až moc pozitivně, ale já prostě neumin kreslit všechno šedivé...

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*

název sám jest anotací....

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

Nic moc, spíš jenom proud myšlenek, které se mi podařilo jakž takž zveršovat:-)

jedna starší srdeční šuplíková záležitost...láska je rakovina...-všechny rádoby chemoterapie jsou zbytečný...*

Vznikalo to za podivných okolností a je to podivné... Nuže, čtěte:-)

Věnováno...

... asi nejlepší z mé "poválečné poezie" ...

i když není zas až tak svatý... :)... ale "dnes už to nebolí" :)

Po přečtení básní Sapfó jsem nejenom pod dojmem prastarých veršů, ale i pod vlivem "Chvylkové citové nevyrovnanosti" k jedné slečně napsal tuto básničku..

Ráda přecházím na červenou.. ráda riskuju...

člověk už ve tři ráno neví, jestli je to snění...nebo jen pohádková realita...;)* ze které ráda utíkám...asi nějaký Popelkovský syndrom...nevím;-D asi zas blázním...blázním...

.....a čas utíká

taková menší blbost...

..."Matějovská"...