..Co dodat, občas člověk cítí beznaděj a vztek, který neví kam směřovat....

..budoucnost řídí nejen osud a my sami ale také vláda, která nám nepřeje...

....

..Půlnoční verše :)

v náruči života, hrdě si lebedíme, byť občas hledáme, občas zabloudíme...a v jeho náruči v teple existence, hledáme slova jež by ho měnily na milence..

..trochu starší nostalgie v pár řádcích..

..Vždy se najde někdo, kdo nohy podrazí, vždy někdo, kdo rád ze země zvedne...ale ta doba mezitím je čas, kdy si hovime v davu spadenych a přemýšlíme, zapojuje se do písně smutku, jednoduchosti...je složité vstát, ale složité věci jsou důležité :)

Jedna z melancholie..

Nenechte se zmást začátkem, já mám důvod pro ta čísla! :)

..teprve až se smíříme se všemi variantami problému a připustíme si i nejhorší fáze, pak se stává, že něco zabrání zkáze..

..Možná zase trochu depresívní,ale...bez snahy by jsme si ráno ani neudělali kafe, ani nepoznali přátelé,ani nic nezískali,ani nevytvořili...je to náboj v kuši.. :0)

..optimismus Sluncem, smutek v dešti - uprostřed činy v kleštích..

..chvíle rozjímání nad Životem :0)

..delší ale dle mého povedené dílo s nádechem absurdna.. Každý ví, že hřích je to, co se každému hne ve svědomí.. Lidí bez svědomí jsou pak bez hříchu? Kdo to posoudí?.. Snad jen morálka ostatních :o)

Něco mi říká, že se opět blíží mé období depresí... :( A co se týče opakování, je to figura, umístěná v textu úmyslně.

Jedno z nejsilnějších míst, které znám... hřbitov židovských uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Málokdo o něm ví a málokoho na to nepřístupné místo ztracené v obilí napadne lézt...

...

..Pravdivá a bolestná báseň..