Psanec pro Psance verše píše..

Narazili.

Panko, dejte pár korun na snídani.

Báseň napsal nezjištěný autor asi v první polovině 60. let minulého století, v době, kdy byla povinná základní vojenská služba, kterou muži nastupovali od 19 do 21 let svého věku....

No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

Dostal jsem chuť na kafe a sladké

Co s takovým ožralou.

"Nevím, jaké zbraně budou použity ve 3. světové válce, ale vím, že v té následující to budou zase jen pěsti a klacky." [Albert Einstein]

Zas trochu naivní. Podle jedné z nejoptimističtějších písniček, co znám. Promiňte :-)

Hrabě lidumil.

Dobře je známe.

Bádala jsem na netu po svých předcích. Tohle je výsledek.

Svěrákovská inspirace.

Na bačkory času dost.

není vše a vždy racionální "..."

věřte tomu nebo ne, ale báseň obsahuje narážku na špionážní thriller Tři dny kondora