Kruhy v písku

Ulice jsou nejkrásnější v noci,
když jde se mnou leda vlastní stín.
Občas ani nevím, kde jsem se to ocitnul a proč.
A myšlenky se vrací do peřin.

Nejraději stávám v zákulisí.
Možná, že jsem trochu podivín.
V hlavě se mi totiž odjakživa mísí sladké sny,
všechna hořkost bytí a kyselost vín.


Člověka prý poznáš podle stisku
a dalších banalit.
Já si radši kreslím kruhy v písku,
tak - prosím - nerušit!


Stalo se, že vyrostl jsem z lidí.
- aspoň už mě nikde netlačí.
U hlavního vchodu nejprve je třídí dlouhý pás
a ty, co projdou, chytí hlídači.


Člověka prý poznáš podle stisku
a dalších banalit.
Já si radši kreslím kruhy v písku,
tak - prosím - nerušit!


A stejně bych dal koně za pár očí,
za člověka, který staví mosty.
Jenže zatím ke mně do království
nesmí nikdo vkročit.
Nikdo vkročit.