Oklamán svědomím...

Zase další smutná, nějak se mi poslední dobou nedaří být optimistka ve psaní, ale ono to zase přijde. Snad vás tou básní příliš nezklamu. :) A asi pro všechny, kteří už nás opustili a vydali se jinou cestou.

Jen pravda a bolestná zkušenost...

Jen pokus vyjádřit své pocity z toho, jak moc mi chybí dům mého dětství, protože to už je dávno pryč...

svata pravda (jak pro koho)

,, Přeměna" ...

Spontální, ale rozhodl jsem se zas po nějaké době něco sem vložit. Později možná upravím písmo a rozložení.

a je to zase venku :)

...Býval všemi obdivovaným umělcem, jednou prozřel na svět, pak přestalo se dařit... A upadl v zapomnění...Jednomu mému známému...

Jen tak po dlouhé době jedno z mnoha zas.

Konec devítky... Najednou se zastavím a zamyslím se... Proč jen to uteklo tak strašně rychle?

Tahle je pro tebe tati... Vím, že to máš těžké (říkej si co chceš) , ale já to chápu. Tahle je pro tebe. Protože s tebou bydlím a i když máš občas své nálady (a já časté zarachy) mám tě ráda. Pro mě jsi ten nejdůležitější muž v mém životě. Asi občas vyvádím skopičiny, ale jsem v pubertě - odpusť... Vždyť víš, jak moc tě mám ráda a jak tě potřebuji....

Je to můj první pokus o volný rým. Nevím, jak moc se mi to povedlo. Předem děkuji za přečtení a za komentáře.

...

je to už z dříve...jen jsem to po roce trochu "přehodnotil":-)