|
aneb konec jedné cesty leta páně 2002
|
Ležím vedle tebe, napjatá jak struna,
citlivá ke každému tvému dotyku.
A vím, že to vnímáš jinak.
Proto nemohu, nemohu, ale chci, ležet vedle tebe!
Jsem unavená pláčem, jež se mi neustále dere z hrudníku.
Každá ta slza vzniká z tvého dotyku.
Když přijde, pláču.
A když ne, tak též.
Nevím už čemu věřit mám,
zda myšlenkama nejsi TAM!
citlivá ke každému tvému dotyku.
A vím, že to vnímáš jinak.
Proto nemohu, nemohu, ale chci, ležet vedle tebe!
Jsem unavená pláčem, jež se mi neustále dere z hrudníku.
Každá ta slza vzniká z tvého dotyku.
Když přijde, pláču.
A když ne, tak též.
Nevím už čemu věřit mám,
zda myšlenkama nejsi TAM!
17.07.2015 00:13
Zamila
Hm, má to cosi do sebe ... :-)
15.01.2014 13:54
též se mi trochu nepozdává, jenže našla jsem ji. Mezi papíry mířícími do koše...je stará skoro 13 let :-)
15.01.2014 10:04
Emoce z ní přímo sálají. :) Jen si myslím, že zpracování mohlo být o něco lepší.
15.01.2014 08:09
předposlední sloka myslím skvěle vyjadřuje pocity plynoucí z nevěry, jo je to k přečtení
14.01.2014 23:19
SSS
vernost se neda koupit. nevera je jista. Vera taky ne.
neplakej, neni a nebylo proc.
neplakej, neni a nebylo proc.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.