|
|
|
Dokud píšu, vím, že jsem! Tedy bez Tebe… Potom budu psát taky, ale to už budu vědět, že Jsi…
|
|
pár dnů bylo ticho, v hlavě, duši, v srdci. Dneska už ne...
|
|
nemusíme být spolu - teď, když… vnímáme svý vnímání - dnes
|
|
Milujeme své Múzy…, jsou pohádkové, jinak bychom totiž, už nic a nikdy nenapsali…
|
|
Nevím, kam nejlíp zařadit... je to básnička s vyznáním, zklamáním, ale i ze života... a možná by se dalo najít toho víc.. Je to totiž i blízko komunitě, která hazarduje s anorexií...
|
|
|
|
... on už bude vědět.
|
|
dnes no comment...
|
|
včera mi napsala žena, dávná blízká... ukázala mi, jak může být člověk člověčím... a já se za své "kdysi" zastyděl...
Ještě se musím moc učit, Moniko! Děkuju za Tvé člověčenství!!!
|
|
|
|
Dnes žádný tečky, taky bez závorek i závěrečný myšlenky. To jen můj čaj ještě potřebuje plátek citrónu, pro světlo i pár vitamínů
|
|
procházkou po Starém městě jsem si kedlubínek propláchl...:-))
|
|
Kde je most a kde je brod a kde se přes řeku dát a když, tak jak to vše dopadne…?
|
|
...
|
|
(zmizel)
|
|
nevím kdo přijde, ani co nastane...
|

