...a proč ne?

Dokud píšu, vím, že jsem! Tedy bez Tebe… Potom budu psát taky, ale to už budu vědět, že Jsi…

...čarodějko

nemusíme být spolu - teď, když… vnímáme svý vnímání - dnes

pár dnů bylo ticho, v hlavě, duši, v srdci. Dneska už ne...

Milujeme své Múzy…, jsou pohádkové, jinak bychom totiž, už nic a nikdy nenapsali…

Nevím, kam nejlíp zařadit... je to básnička s vyznáním, zklamáním, ale i ze života... a možná by se dalo najít toho víc.. Je to totiž i blízko komunitě, která hazarduje s anorexií...

dnes no comment...

... on už bude vědět.

báseň

včera mi napsala žena, dávná blízká... ukázala mi, jak může být člověk člověčím... a já se za své "kdysi" zastyděl... Ještě se musím moc učit, Moniko! Děkuju za Tvé člověčenství!!!

procházkou po Starém městě jsem si kedlubínek propláchl...:-))

Doufám, že mi Nohavica odpustí ten půjčenej název, ale jinak to pojmenovat nešlo. Inspirováno nedělním skororánem :-)

Kdysi jsem stával mezi špagátama, čistý časy, všecho bylo jasný... Dnes už neoblíkám rukavice, teda do nedávna... škoda času, energie, písmen... včera

http://www.youtube.com/watch?v=6E61qbx9kuM&feature=share&list=AL94UKMTqg-9ACg025FCtxsxystiCA4agN

s rozbitejma kolenama...

Koukám ji na kozy, co mě po tekilách tolik přitahujou.