|
včera mi napsala žena, dávná blízká... ukázala mi, jak může být člověk člověčím... a já se za své "kdysi" zastyděl...
Ještě se musím moc učit, Moniko! Děkuju za Tvé člověčenství!!!
|
Projít uchem jehly?
Tak to neumím
ani vodu ve víno …
Jo, mám svý mouchy
omluvou tu a tam šetřím
Říct promiň?
O to nejde…
jen neplýtvám časem (nic moc postoj... viď?)
Pár věcí bych změnil
Občas se zastydím
to když potkám Člověka
Omlouvám se, každej máme v sobě kus vola
Tak to neumím
ani vodu ve víno …
Jo, mám svý mouchy
omluvou tu a tam šetřím
Říct promiň?
O to nejde…
jen neplýtvám časem (nic moc postoj... viď?)
Pár věcí bych změnil
Občas se zastydím
to když potkám Člověka
Omlouvám se, každej máme v sobě kus vola
Ze sbírky: ... na pomalu
19.02.2013 10:09
...jenom je potřeba o tom volovi vědět... a to není až tak úplně samozřejmé... Moc pěkný :-)
18.02.2013 15:25
inkoust: ano, přesně a bezezbytku je to tak!!!
děkuju za Tvoje zastavení! :-)
děkuju za Tvoje zastavení! :-)
18.02.2013 15:21
inkoust
Pěkně vyjádřená myšlenka. Dalo by se možná říct, že když člověk potká toho "Člověka", tak je někdy nucen najít i toho Člověka v sobě. A pak si třeba i uvědomí, že všechny ty myšlenky typu"neplýtvám časem" jsou jen sebeklamy.
18.02.2013 13:46
ŽblaBuňka: jo, tak nějak o tom vím svý... ;-) díky za okamžik a úsměv... :-)
18.02.2013 12:12
Yana: ba právě... a to jsem se snažil říct, ale lidé přicházejí, odcházejí, kteří mají zůstat, jsou trpělivý, a ti co se mají vrátit, přijdou. Jen cesty jsou někdy klikatější...
Děkuji za Tvůj čas! :-)
Děkuji za Tvůj čas! :-)
18.02.2013 11:46
každopádně je pozdě "brečet nad rozlitým mlíkem", víš co, všichni v sobě máme kus tura domácího, no, líbí se mi tvoje "zpověď"
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.