|
Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!
|
|
Některá setkání jsou inspirující ... tou vzdálenou vzpomínkou :)
|
|
že bych línej byl? - kdo by uvěřil!
|
|
To psal Ludvík. Mou rukou. Ale Ludvík. Připomínky směřujte na Ludvíka.¨A ten chaos je záměrný.
|
|
noc je černobílá přikrývka iluzí...*
|
|
... v čekárně u zubaře
|
|
tentokrát ne
|
|
Původně byla v deníku, ale na dobrou radu jsem ji dala sem.
Trošku paranoidně zoufalá básnička a vlastnoručně spáchané foto...
|
|
Hlas, který nikomu nepatří, ale mluví za vše... Tohle neberte moc vážně, to jsou výlevy, které píšu po vytočení 723......
|
|
taky jste se snažili někdy někoho utěšit?
|
|
... tahle už je taky docela odleželá ...
|
|
obnažené já..../vráceno/...;)
|
|
...týdeník s č. vydání 2...aneb jaké to je, když se nic neděje a přece se něco děje:)
|
|
Lepší se smát než brečet.
|
|
je důležité neztrácet naději...
|
|
Tahle báseň plná vzdoru mne napadla právě v ono osudné datum loňského roku, kdy i na mne dolehlo cosi neblahého. /Proto ten název!/ A stejně jako v těch, kteří ten masakr zažili, i ve mně se probudil vzdor proti neblahé sudbě osudu!
I když depka tvrdě mučí
moji duši bolavou,
nepadnu jí do područí,
mám dost tvrdou hlavu svou!
A ač z očí slzy kanou,
rty zpívají nový hit:
Sny mé krásné, nashledanou!
Sejdem se, až bude líp!
|

