Už to mám dlouho rozepsané,toto zamyšlení,tak ho sem dám,ať mám "klid":-)

...

:-(

shnilost nezná mezí, tak já Vás prosím ...

„Quomodo cecidisti de caelo Lucifer qui mane oriebaris corruisti in terram qui vulnerabas gentes" - „Jak jsi spadl z nebe, Jitřenko, který jsi zrána vycházel, pospíšils k zemi, ty, jenž jsi zraňoval národy!” Zrada nejmilovanějšího nejvíc bolí...a křivda srdce zatvrdí. Navěky věkův...

Asi jediný sonet, ktorý som "vysypal z rukávu" na jedno posedenie. Je dosť možné, že ho časom trochu prerobím...

Z hluboké deprese vznikají básně. Z hluboké deprese v biologii vzniká tohle:

Věřím,snad jednou někdy to tak bude

Je opravdu zvláštní,jaké zhovadilosti lidé přisuzují Bohu.

Zde anotace není zapotřebí, je totiž obsažena již v názvu básně.

..hříchy? ..

Když jsem ji psal honilo se mi hlavou jak cesta naší ulicí zdánlivě připomíná životní pouť... Od radostných setkání s lidmi až po hovna či kaluže do kterých naší vinou šlápneme. A konečně jsou tu lampy, kterých si většina všímá jen když nesvítí. Jinak je moje první, tak budu moc rád za kritiku)

takto jsi přectavuji když se bůh naštve na lidi za jejich zločiny berte to s rezervou Dalo by se říct že to je i úvaha .

Prosím o shovívavost.Je to jedna z mích úplně prvních,snad se bude alespoň maličko líbit.