|
Neděle, těsně před rozedněním, zima, ticho... a osamělej muzikant, kterej přišel o nástroj...
|
|
zase jen takový výkřik... snad už jsem si těch smutků konečně užil dost...
|
|
|
|
Starší báseň, ale včera mi celý den zněla v hlavě jako mantra - a pomáhala mi projít skrz včerejší "malou temnou noc duše"... děkuju :-)
|
|
Výměna: Vyměním za lásku všechno co vlastním. (Ona o své lásce).
|
|
svata pravda (jak pro koho)
|
|
|
|
Už jsem si kdysi podobnou básničku napsal. Ale kdykoli se do těch míst dostanu, přepadají mě stejné pocity. Mrežnica je jednou z nejkrásnějších řek Chorvatska. Od dob občanské války má zaminované břehy. Nádhernej a strašně smutnej kraj plnej slunce, vůní, bylinek, vodopádů, ale taky opuštěných rozstřílených domů, pomníčků a všudypřítomných cedulí s lebkami.
|
|
Opět taková obrazová. :-) Ale nijak složitá. Složeno - 28.8.2009
|
|
milióntádvěstětisícísedmsettřicátášestá básnička o smutné náladě
|
|
nesmutnit, nelitovat :) nic osobního, jen jsem si hrála :) snad to tentokrát není tak hrozné :/
|
|
Ani nevim kam to zařadit, příroda, smutek, život?
Podle skutečnosti stalo se to z 5.8. na 6.8. :(
|

