Noc zapomnění

Má milá, Noci zapomnění,
jak kouzelná jsi po setmění.
Odkrýváš tajemství své temné moci,
nabízíš náruč, těm bez pomoci.

Pomáháš postavám ztraceným,
snílkům, co fantazií bloudí,
touláš se krajem malebným,
ranní den nikdo nevysoudí.

Noci zapomnění, ty, noční vílo,
hledíš do očí zbloudilců,
och, jak večer s tebou bývá milo,
ráno odkrývá tváře milenců.

Nádherná je ta půlnoc temná,
s níž sedávám u plamenů svíčky,
má sestra, jež slova dojemná,
šeptá mi do hlavičky.

Ach, kéž bys Noci navěky zůstala,
tvé paže bych s radostí objala,
Noci zapomnění, přítelkyně drahá,
nepouštěj ke mě slunce, toho odporného vraha.