Pro změnu trochu romantiky...

Malý pokus splatit dluh, který máme vůči našim milým boubelkám, neboť jsou to právě ony a ne nějaké kostitřasky z Televizních show, které činí náš život milým a snesitelným. Pravá hodnota člověka spočívá v něčem jiném, než jen v jeho figuře! Zpívá se jako píseň: Kulatý, kulatý je ten náš svět!

Jen si tak broukám...

Už jste si všimli, jak to některým dámám v černém sluší? A vypadají tak něžně a zranitelně, že se v člověku probouzí (nejen) rytířské city...

Další trochu smutný úlet...

Malá parfráze na Bláznovu ukolébavku...

Poněkud melancholický písňový text na melodii Amazonky. Prostě jsem si ji broukal a najednou mne napadala tahle slova. Poučný závěr pak už tak nějak vychází z mé záliby v moudrých citátech, zde to byla údajně homérova slova: Čti správně přítomnost a kráčej s budoucností! Myslím ovšem onoho antického básníka, nikoli zdejšího psance...;o)

Svět je plný lidí, kteří hledají pravého Boha v kamenných chrámech, nazývajíc jej různými jmény a netušíc, že On se nedá spoutat a zavřít do stísněných prostor katedrál! Že je všude kolem nás a kdo jej skutečně hledá, nalezne jej bezpečně jen na tom jednom jediném místě...

Pocitovka s vlastní melodií...

Když tichá píseň moře zní, já u kormidla bývám, než zmizí hvězda poslední, zas o tobě si zpívám...

Pro Tebe!

Je to tak...

Když se bere život jako muzikál, je všechno hned snadnější! A tak mám teď takové období, kdy si k romantickým melodiím skládám svoje texty. Tohle je jeden z nich. Trochu knižní tulácká moudrost...

Na aktuální téma...

Ještě ten bez, lidé, kvete, pospěšte si, můj ty světe, nasbírat jej do zásoby, ať vás už jen zdraví zdobí!

Inspirováno písní Pramínek vlasů...

Další verze českého textu na melodii chansonu Marjolaine...

Mám zase muzikálové období...

Láska je zázrak!

Všem psancům přeji vše nej* do nového roku a vkládám tenhle taky už postarší hříšek, inspirovaný krásnou pohlednicí se stádem oněch nádherných tvorů na zasněžené pláni...